2.díl-Konec nechtěné návštěvy u Jakobize.

31. května 2009 v 15:18


2.díl-Konec nechtěné návštěvy u Jakobize.

PS:No tak snad se bude díl líbyt původně to mělo být zase yaoi, ale neměla jsem na něj nějak náladu, tak jsem si ho odpustila, ale nemusíte mě hned zabíjet vypadá to teda aspoň podle toho jak se ten příběh vyvýjí v mé hlavě, že tam toho yaoi bude celkem dost, tak se je na co těšit.
Díky za komentíky a přeji příjemné počteníčko

,,Kde to jsem?"Optal se sám sebe Kenett a rozhlédl se kolem sebe, v pokoji nemalých tvarů byly asi tři obří bohatě zdobené honosné skříně z ebenového dřeva, jeden psací stůl s několika šuplíky a jednou židlí v rohu místnosti stálo něco jako počítač bez myši a klávesnice nedokázal si představit co to bylo, na celé zemi byl rudý chlupatý a už na první pohled heboučký a teplý koberec uprostřed místnosti byl opět stůl, ale kolem něj bylo asi šest židlí a uprostřed stolu popelník,cigarety a zlatý zapalovač na neobsazené stěně byly jen obrazy různých fantasi oblud teda hlavně upíři a uprostřed nich u země krb s hořícím plapenem, který oteploval celou místnost před ním byla alabastrová kožešina a na ní kožešinové polštářky a na stropě vysel křišťálový lustr on sám ležel nahý,,Cože?!"Vykřikl a posadil se.

Ano nahý v cyzí posteli v cizím místě ..Musí podotknout, že ve skvostné posteli s nebesy a saténovým povlečení, které příjemě chladilo i hřálo zároveň.. a vůbec netuším jak jsem se sem dostal,, Ale nahý?!!!"Ptal se sám sebe a začal přemýšlet.

Kulečník…hra…urážka a nesnesitelná prohra…pozvání na pití…bolest…strach…bolest… strach…bolest….ponížení a zase bolest.Chytnu se za hlavu . ..Neskutečná slast, ale přitom…bolest a pořád ten strach…pocit uvolnění černé uhrančivé oči i vlasy a potom… tma.

Znovu se rozhlédl, ale neviděl nic jiného než jen ladění odstínů červené a černé barvy.

*

,,Elene běž za ním už se probral!Ošetři ho , i kdyby nechtěl a pak ho tam nech!Jo a nic mu neřekneš je ti to jasný?!Jediné slovo a…Víš co tím myslým nechceš být přece jako já , že ne?" Řekl Jakobiz a dál se tím nezaobíral,,Ano pane nemusíte se obávat na to abych neposlechl platíte až moc dobře."Tahle věta Jakobize vyvedla trochu z míry.

Ano přesně tak zase jen peníze nic víc.,,Tak už běž!"

*

Na dvěře se ozvalo tiché zaklepání a potom někdo vešel dovnitř Kenett se rozklepal strachy, rychle se přikryl a schoulil do klubíčka. Dr.Elen nad tím jen zakroutil hlavou a přišel blíž.Sednul si na postel a stuhnutí těla pod peřinou si vůbec nevšímal, odhrnul tedy násilnějc deku a podíval se do tváře toho rozklepaného štěněte, které nevědělo co dělat.Usmál se na něj a prolomil to ticho, které tížilo jen tiché vzliky Kenetta.

,,Ahoj jmenuji se Elen .Můžeš mi tak říkat a přišel jsem se jenom podívat jestli nejsi zraněný"

Kenett se ani nepohnul a čekal co bude dál.Elen zatím čekal na jeho reakci , ale když se nic nedělo tak se k němu naklonil a posvítil mu do očí baterkou. Vlastně takhle mu to vyhovovalo nejvíc, nemusel se s Kenettem prát a ani s ním mluvit dělal všechno co po něm chtěl dokud mu nechtěl odhrnout deku.

Nakonec když už téměř stratil nervi tak mu tu deku serval a začal mu i přes celkem dost hlasyté protesty ošetřovat male modřinky a rány.

*

,,Jak to šlo?"Zeptal se Jakobiz a nebral ohledy na to jak příšerně Elen vypadá,,chi chi,, uchechtnul se sám pro sebe,,vypadá jako by ho přejelo stádo byzonů to mu nezávidím,,

Elen se konečně vzpamatoval a ač nechtěl tak ironicky odpověděl,,Úplně senzačně a teď mě omluvte prosím",,Jistě"odpověděl Jakobiz a dál to neřešil.

*

,,Co se to?Děje?"Ptal se dnes již po druhé Kenett sám sebe.Něco ho příjemě hřálo na zádech otočil se tedy a podíval se co to je.

Ležel u krbu, ve kterém plápolal teplý oheň, který ho příjemě hřál po celém těle ležel před ním na té dřív už zmiňované kožešině a snad tisíci polštářcích,byl do nich úplně zavrtaný a přikryt byl černou saténovou dekou ta nebyla tlustčí jak papír a tak dokonale obtahovala jeho překrásnou postavu.

Najednou ho někdo pohladil jedním prstem od ramene přes bok až k zadečku kde se ruka zastavila a zmizela pod pokrývkou kde ho začala hladit.Kenett stuhnul a začal se třást strachy čehož si postava za ním samozřejmě všimla, a tak vyndala ruku z pod deky a jeho tělo si přičiskla na své taktéž nahé.

,,Víš já něco zjistil…"Začal šeptem Jakobiz a pomalu ho začal líbat na každé části Kenettova těla "Zjistil jsem, že jsi velice vzácný a jediný na světě si jediné stvoření na světě mužského pohlaví, které může mít…"Rukou mu zabloudil do rozkroku a začal mu mačkat přirození přičemž se Kenett samozřejmě začal znovu bránit.

Bože on je tak nádherný a tak vzácný, jedinečný byl předurčen k tomu abych ho našel.Nikdy se ho nevzdám bude další v mé zbírce, ale bude mít více než mají oni,protože on je TO co jsem celou tu dobu hledal,on je můj osud.

Kenett stuhnul a čekal co se bude dít dále.

*

V posteli leželo Kenettovo nehybné a tiše oddechující tělo.Jakobiz ho se zájmem sledoval a nemohl se na něho vynadívat.

Vypadá jako porcelánová panenka, které když se někdo dotkne něčím silnějším než je pírko tak se rozpadne.A přitom takový ani z daleka není už se nemůžu dočkat až budeš můj.

Pomyslil si Jakobiz a začal ho budit.

Promiň, ale při tomhle musíš být vzhůru.

Netrvalo to dlouho a Kenett se konečně začínal probouzet.Avšak dříve než se stačil alespoň trochu rozpomenout a vzpamatovat , tak se mu něco zakousolo do krku.

V té chvíli se jeho tělem začali zmítat křeči.Z úst mu vycházeli jen bolestné vzdechy a celé jeho tělo se vzmítalo v křečích.

Jakobiz ho jen držel v náruči a snažil se na sebe přebrat alespoň polovinu jeho bolesti.Přitom se díval na teď již hotové znaméní propletených zvýřat na krku,,Panter,Tygr,Lev,Sibiřský vlk a Medvěd,,

Napravo byli propletení Vlk a lev znázorňující 2. živli blesk/oheň
Nalevo byli propletení Tygr a Medvěd znázorňující zemi/vodu
A uprostřed seděl majestátný Modrý Panter znázorňující led-vítr,vichřice,počasí nevysvětelné přírodní jevy

Těchto pět zvířat znázorňující živli Planety Země, tvořilo znamení čistokrevného rodu upírů, ze kterého žije už jen jeden 10 000 let starý upír ( a jeho 8 000 let starý bratr), který si svou krásu po celá tisíciletí zanechával a ani o píd či o jediný den nezestárnul.

Jakobiz zvednul to bolestí skřivené tělo do náruče a za necelých deset minut ho položil na práh Kenettova domu, kde žije i se svou rodinou, ale ještě než odešel…

"Za dva roky se pro tebe vrátím a již nebude návratu navždy jseš jen a jen můj a ničí jiný, seš můj poklad a toho já se nevzdávám ,nikomu o tom neříkej a vymysly si co chceš je to jedno.Ale nepokoušej se utéci nebo bude následovat trest tomu věř já své slovo držím"

…zašeptal a zmizel v temnotě noci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 31. května 2009 v 15:36 | Reagovat

wow, tak touhle částí si mi doslova vyrazila dechO_O já cu rychle pokráčko:)

2 Akyra Akyra | Web | 17. července 2009 v 20:18 | Reagovat

souhlasím s terkýč honem běžím dál:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama