1.díl-Sen
No konečně už zvoní!
Na ty chyby jste si určitě už zvikly che che*chichotá se*
No konečně už zvoní už jsem se zlekl, že se toho nedožiju.
Pomyslel si drobný mladík, ale dřív než se zvednul z lavice tak …
Padám do propasti.Nééé řvu, ale slova mi z úst nevycházejí.Proč ?Proč ?Proč nemůžu mluvit? A A kde to jsem?
Ptá se sám sebe
Co se to dějě? Proč jsem tady? Co po mě chcou? Co ode mě chtějí? Co po mě potřebují? Proč mě unesli? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč mě nenechají žít.
Nic jsem jim neudělal.
Panikařil a ani si neuvědomil, že v kobce ve které seděl na studené zemi a choulil se na podlaze se objevil ještě někdo další a se zájmem si ho prohlížel, ale udělal chybu jeho došlapující noha s potpatkem nadělala hluk a mladík v rohu místnosti se vyděsil.
Zvedl hlavu a svýma jantarově medovýma očima se vyděšeně podíval na onu osobu v místnosti.
Ta se začala hned krutě smát, když spatřila jeho vyděšený pohled. Mladíkovy se leskly oči a pomalu mu z nich padaly slzy na jeho dokonalou tvář.
Muž k němu přistoupil a chytil ho za jeho černé krátké vlasy, které mu na hlavě stály na všechny světové strany.
Mladík se vyděsil a začal řvát a klepat se, ale ať se snažil jak chtěl, nemohl se hýbat, mluvit, nemohl mrknout a ani se nadechnout, nevěděl proč je tady, co po něm chtějí a proč ho unesli avšak jak by také mohl, že? Když mu rodiče nic neřeknou.
Ruka se pohnula a za vlasy ho vytáhla do stoje.
Ten odporný, oplzlý strarý dědek se nad něho začal naklánět a líbat ho.
Začal histerycky plakat, nemohl se pohnout, namohl dělat nic, jen čekat co se sním začne dít. Muž ho přestal líbat a na chvíli se od něj oddtáhl. Z kapsy vytáhl malý kapesní nožík, byl celý zelený, ostří bylo černé, a když přimáčkl svůj palec na ostří a to se potřísnilo krví, ostří začalo rudě žhnout a formovat se do jakéhosik znaku. Přiložil mu ho na tepnu na krku a chlapci se najednou vrátil hlas zaječel .
Tak tohle vypadá zajmavě:) už se těším na pokračování a tvůj blog se mi líbí:)